Konektor blog
Zadne hacky, zadna medaile
Před začátkem Olympiády jsem do Hospodářských novin napsal níže uvedený článek o tom, že používání správné češtiny na těch správných místech patří k reprezentaci ČR v zahraničí a pomáhá budovat ČR jako značku. Čeští hokejisté si totiž po letech začali konečně psát svá jména na své dresy gramaticky správně. Ale ouha, ve Vancouveru z neznámých důvodů opět vyjeli na led bez háčků a bez čárek. A štěstí jim to zdá se také nepřineslo…
Hokejisté budují značku ČR (konečně)
Lidé vnímají země a státy stejně jako značky. Do jejich „corporate identity“ ovšem patří nejenom vlajka, státní znak, barvy a hymna. Patří tam i jazyk, kultura, dějiny, lidé, architektura, vlastně všechno, s čím se nějaký cizinec může kdekoli a kdykoli setkat (třeba pražští taxikáři). To vše v našich hlavách skládá dohromady obrázek té které země. Obrázek maximálně zjednodušený, jak už to u značek bývá. Většina států se na budování své značky aktivně podílí. A každá značka se pochopitelně snaží profilovat tím nejlepším. Česká republika je ve světě známa mimo jiné díky hokeji (alespoň v zemích, kde se hokej hraje). Hokejisté byli a jsou pro všechny milovníky tohoto sportu všude po světě jasnými zástupci značky ČR. Zástupci oblíbenými – z malé země a přece úspěšní, ne vždy jasní favorité a přece často vítězní. To jsou příběhy, které má každý rád a každý se s nimi může ztotožnit. Inu co víc by si mohl ten, kdo se snaží budovat nějakou značku, přát. Tým sympatických chlapíků, kteří objíždějí celý svět, často ho poráží, to vše v dresech ve státních barvách a s vlajkou či znakem na prsou.
A co na zádech?
Na zádech měli naši hokejisté celá léta svá jména napsána bez háčků a čárek. To je jako kdybych vzal kus corporate identity nějaké firmy a prostě ho vymazal či vyhodil. Dokonce byla situace tak absurdní, že hráči měli na své výstroji logo svého sponzora Škody, samozřejmě s háčkem nad S (protože Škodovka je soukromá firma a na svou identitu pečlivě dbá), a pod tím byly jeji jména ve tvarech Rucinsky, Slegr, Jagr. (Já být hráčem, nenechal bych si své jméno takhle prznit.)
Česká diakritika je nedílnou součástí českého jazyka. Cizinci se s ní setkávají na všech českých nápisech, cedulích, označeních, v novinách, knihách, jménech, v jakémkoli písemném projevu češtiny. Zkrátka všude. Ovšem z jakýchsi záhadných důvodů všude kromě našeho dlouhodobě nejúspěšnějšího sportu. I Poláci, kteří se potácí mezi druhou a třetí divizí mistrovství světa, si na svých dresech ponechali svá přeškrtnutá L a jiné specialitky. Pochopitelně. Je to jejich vizitka. Je to součást jejich identity. Jako jsou háčky a čárky součástí naší. Naštěstí i kdosi na hokejovém svazu už pochopil, že když jsme Češi, mohla by jména hokejistů na dresech být psána česky. Z hlediska České republiky jako značky skvělá zpráva.
Hoši, děkujem.
Ať už to ve Vancouveru dopadne jakkoliv.Řeč symbolu
Znak, symbol, logo, ikona, vizuální zkratka. Informace v maximálně zhuštěné formě. Všichni víme, jaký význam dnes taková vizuální zkratka má. Čím více je kolem nás informací (a vzhledem k tomu, že žijeme v době informační revoluce, je jich kolem nás zatraceně hodně), tím více se kolem nás objevuje znaků, symbolů a ikon. Kde jsou ty časy, kdy takové znaky reprezentovaly jen vládce, šlechtice, případně živnosti. Při dnešním přetlaku informací se téměř všechny informace kolem nás snaží zahustit do jednoduché vizuální zkratky, aby tak měly větší šanci k nám proniknout. Vyskytují se všude kolem nás. Navigační systémy. Informační znaky. Zákazy a příkazy. Návody. Loga firem, výrobků i služeb. Na jedné polici v samoobsluze je více log, znaků a symbolů, než s kolika se dříve člověk setkal za celý život. A každý z nich v sobě ukrývá hned několik informací najednou. Za každým z nich stojí nějaký minipříběh, který je možný interpretovat.
A každý z těchto znaků také vypovídá něco o člověku, který je ochoten ho interpretovat. Který je ochoten ho číst, převzít, nosit a předat. Všechny tyto znaky také vypovídají o společnosti, která je vytváří, používá, konzumuje, vystavuje, ignoruje či zakazuje. Stačí sledovat, jaké znaky a proč se ve společnosti vyskytují a jak na ně lidé reagují.
Nedávno se u nás odehrála přímo vzorová aféra s používáním znaků. Dva profesionální vojáci Armády České republiky nosili na své služební výstroji symboly SS. Symboly jednotek, které byly odpovědné za jedny z nejhorších zločinů v historii lidstva.
Jejich nejbližší nadřízení, důstojníci Armády České republiky, o tom věděli, nezasáhli proti tomu a pokusili se své podřízené krýt.
Dokážete si představit, že by se něco takového stalo například ve Velké Británii? Že by anglický voják na své uniformě nosil symboly SS?
Co to vypovídá o naší společnosti?
Vypovídá to o nás mnohé. Jsme společnost i po dvaceti letech života v demokracii zmatená, nestabilizovaná a s neujasněnými hodnotami. Ti, kteří by měli bránit tuto společnost v té nejkritičtější situaci, v případě války, netuší, jaké ty hodnoty vlastně jsou. Podobné kousky často předvádějí puberťáci, kteří se zkoušejí v životě orientovat, kteří si své hodnoty teprve hledají. Naše společnost je v pubertě. Bude to ještě dlouhá cesta.