Konektor blog

Konečně zase reklama na zeleninu!

Poprvé od dob pana Vajíčka se objevila pořádná reklama na zeleninu :-). Režíroval ji Tomáš Řehořek (režisér oceňovaného filmu Proměny) a jako obvykle to byla dost legrace. Natáčelo se opravdu v POLNÍCH podmínkách a nadšení všech zúčastněných pomáhalo překonávat všechny překážky. Děkujeme jim všem, ale nejvíce Filipovi Čermákovi za obětavé zapůjčení vlastního auta pro získání toho správného nadhledu. 

Režisér v poli

Odkuk uprostřed polí se stylovým stíněním

Kamera jede!

Akce! (režisér opět u odkuku)

Kameraman na žebříku

Po dešti bývá na poli bahno…

Kamerový jeřáb značky Dacia

Kde jsou všichni ti odvážní mladí mužové a ženy?

Často slyšíme o tom, že v reklamě není dost mladých talentů. Že tu chybí nová krev, nové nápady, nové myšlenky. Kam se poděli všichni ti odvážní mladí mužové a dívky, kteří každý rok vycházejí z Baťovky ve Zlíně, z Ekonomky, z Umprumky, z reklamní školy Michael, z „Grafárny“ v Helichovce, z Hollarky a z dalších a dalších škol, které se tomuto oboru věnují? Proč reklamní agentury vyhlašují, že je těžké získat někoho mladého a šikovného do svých řad? Přiznávám se, že sám jsem několik podobných nářků v minulosti zveřejnil. Mezitím jsem ovšem odešel z velké mezinárodní agentury a začal jsem se podrobněji rozhlížet po zdejším trhu. Ne z výšky kanceláře reklamního ředitele velké firmy, ale pěkně zblízka. A zjistil jsem jednu zajímavou věc. Oni tu jsou, všude kolem nás. Je jich tu spousta, pracují na volné noze, zakládají vlastní studia, firmy a firmičky, zkouší prorazit s vlastními projekty a vlastními nápady. Jsou podnikaví a odvážní, orientují se v nejmodernějších komunikačních technologiích a trendech a dokáží je používat ve své práci. Jak to, že je tedy velké agentury nevidí? Oni sami o to totiž nestojí. V devadesátých letech jediný, kdo měl know-how z oblasti reklamy a marketingu, byly mezinárodní síťové agentury. Pokud se člověk chtěl naučit, jak se to dělá, musel tam. Všichni to věděli a všichni tam chtěli. Někteří časem přišli na to, že pracovat ve velké firmě je netěší a šli na svoje. Ale to už základy měli. Lidé, kteří prošli agenturami Leo Burnett, Mark BBDO či Young&Rubicam jsou dodnes na čelným místech v nejrůznějších oblastech komunikačního byznysu. Agentury fungovaly jako zdroj znalostí, informací a líheň talentů. Byla to škola života, tvrdá, ale skvělá. Doba se ovšem – naštěstí – změnila. Střední, vysoké a postgraduální školy, které se reklamě věnují, rostou jako houby po dešti. Na těch tradičních přestala být reklama sprosté slovo. Know-how je dosažitelné pro každého, kdo má o obor zájem. A kampaně, případové studie, výsledky výzkumů a informace z celého světa jsou běžně na internetu. I informace jsou tedy dnes přístupné pro každého. Velké agentury ztratily monopol. Mladé lidi tak do agentur nic neláká. Když jste po škole, nabitý vědomostmi, nadšením a vlastními názory, chcete si to pochopitelně nejdříve vyzkoušet po svém. Všechno si to osahat, ověřit si, že to funguje tak, jak vy si myslíte. Nebo nefunguje. Proud lidí v reklamě se otočil. Naprostá většina těch šikovných a talentovaných si to nejdříve zkouší sama. Někteří z nich později nastoupí do agentur, když zjistí, že život na volné noze je obtížný a že při tom člověk musí řešit spoustu věcí okolo. Že servis velkých agentur má něco do sebe. Ovšem jiní uspějí, prosadí se na trhu s vlastní značkou, s vlastní vizí a vyrostou v opravdovou konkurenci i pro ty největší hráče na trhu. Pár takových už tu kolem nás je. Stačí se dívat. psáno pro Hospodářské noviny